PROČ STOJÍM NA PRAVÉ STRANĚ

Nemá srdce ten, kdo v mládí nebyl socialistou, však hlupákem nazývejme toho, kdo jím zůstal do stáří… Nikdy jsem nemusel hluboce přemýšlet o své politické orientaci, vidím ji jasně jako rozdíl mezi černou a bílou na papíře. A přece stálo by za to najít prapůvod a příčinu proč tomu tak je…

Věřím lidem. Věřím v jejich schopnosti, v jejich čest a poctivost, v jejich osobní hrdost i zodpovědnost, zkrátka věřím v jejich lidství. Věřím v člověka jako jedince, v toho obyčejného čapkovského človíčka, který má svůj rozum a nepotřebuje, aby se o něj pořád někdo staral a pletl se mu do jeho rozhodování.

Jakmile se mě začne snažit někdo škatulkovat, začne mi říkat a přikazovat, co mám a nemám dělat, cítím se nesvůj. Ne že bych tvrdil, že můj názor a moje myšlení je bez chyb a moje cesta je tou jedinou správnou, to nikoli, ba naopak. Rád si rozšířím obzory a o dané věci si s chutí podiskutuji, ale musí mi být k tomu dána příležitost. Já nepotřebuji, aby se o mě někdo staral, bral mi bez mého svolení můj čas a peníze a říkal, že on ví nejlepe, jak s nimi naložit. Samozřejmě nepochybuji o tom, že jistá správa a regulace ze strany státu zde být musí, v čem se silně rozcházím se středově levickovým uvažováním, je určení této kritické hranice. Právě proto vidím úlohu státu asi trochu jinak než jak ji vidí naše současná vláda a s ní bohužel i většina vlád v Evropské unii.

Další věcí, která mě na levicovém uvažování trápí, je znevažování práce a úspěchu druhých. Bohatí lidé jsou viděni jako chamtivci a peníze jako věc, o které se ve "slušné" společnosti raději moc nemluví, protože je v nich apriorně skryto zlo. Proč opovrhovat úspěchem a v duchu si myslet, kde to asi tak zase "nakradl". Není to spíše závist a vědomí toho, že já bych něco podobného nedokázal? Ti chudí lidé, kteří obviňují všechny podnikatele, že "tunelují" a kradou, si neuvědomují, že právě střední vyšší třída podnikatelů drží tento, dnes již bohužel opět, socialistický stát na nohách. Jenom kvůli této vrstvě stále ještě funguje náš bezbřeze štědrý sociální systém, jen kvůli nim můžeme mít tolik úředníků generující nová a nová pravidla a omezení.

A proto se všech pánů Škromachů, Špidlů, Grebeníčků a dalších, kteří dychtí po rovnostářské společnosti ptám: Když chytíte orla a otrháte mu polovinu jeho per, nalepíte je pak slepici a toužebně očekáváte, že oba dva poletí stejně k nebi, čeho se dočkáte? Jak již ve dvacátých letech minulého století řekl pan Tomáš Baťa, člověk, kterého si nesmírně vážím: "Všichni lidé mohou být boháči, jen nikdy ne stejně bohatými."

Proto raději než na mocný stát, který se o mě postará, se spoléhám na sebe a na lidi kolem mě. Právě tito lidé totiž v nouzi pomohou a nikdo jim to nemusí přikazovat vyhláškami.