Stálá smogová poklice, přes kterou není vidět slunce, troubící auta, jedoucí v osmi pruzích vedle sebe, lžíce buldozerů a tisíce jeřábů, skvělá kuchyně, nabízející nepřeberný výběr všeho možného i nemožného, zvědaví lidé, kteří neřeknou ani slovo anglicky, přeplněné uličky, kde můžete koupit naprosto vše… tak o je Šanghaj, perla orientu, to je místo, kam jsem se v březnu 2005 přestěhoval.

Město dobrodruhů, podvodníků, gamblerů, obchodníků s drogami, misionářů, gangsterů a dandyů vždy tancovalo, když jinde zuřily revoluční boje. V roce 1949 si muselo vyzout své taneční střevíce a po dlouhá léta bylo temným svědomím komunistické Číny. Zakaboněné zástupy marx-leninistů tancovaly jen podle zvuků továrních sirén. Dnešní Šanghaj se opět probouzí do života... těmito slovy charakterizuje Šanghaj Lonely Planet. Myslím, že více není třeba na úvod ani psát.

Panorama business centra PuDong

Šanghaj nabízí vše, co si jen dovedete představit. Nehraje si na Mekku čínské kultury, nikdy jí nebyla a ani se jí nikdy nestane. Téměř vše je tu vyjádřeno pomocí následujícího symbolu - $$$. Lidé zde žijí v nejvyšších a nejluxusnějších stavbách světa a v polorozpadlých zbořeništích zároveň, rozdíly mezi bohatstvím a chudobou jsou den ode dne větší, i přes vládní hesla, hlásájící Harmonic Society. I přesto má toto město své kouzlo, je to zkrátka metropole se všemi klady i zápory.

A jací jsou lidé v Šanghaji? Na první pohled bezohlední, hamižní, sobečtí, bez vzdělání a budoucnosti. Na druhou stranu tady samozřejmě najdete i přesný opak, bute to ale opravdu jen výjimka. Snad všechny ale spojuje jedno, od posledního čističe bot až po nejvyššího bose HSBC - přišli sem vydělat peníze.