Naše cestování po západní Francii v létě 2004 nezačalo zrovna nejšťastněji. Z Londýna nám uletělo letadlo a místo do Tours jsme se museli spokojit s letem do Poitiers, které od něj leží asi 100km. Tato taškařice ale měla ještě druhý díl. Po příletu do Poitiers přišel do odbavovací haly, kde už všichni hypnotizovali pohyblivý pás, aby ho přiměli k pohybu, francouzský panáček s oznámením, že mají malé technické problémy, ale že nám slibuje naše zavazadla do deseti minut. Po dalších patnácti minutách přišel ještě jednou, tentokráte s ne již tak optimistickým sdělením. Kufry jsou zamčené v letadle a my nemáme nikoho, kdo by je odemkl. Takže račte jíti domů, protože letadlo nemůže zdržovat cestující, letící do Londýna. Nejlépe uděláte, když přijdete zítra touto dobou. Celou místností se okamžitě rozlehly nadávky ve všech světových jazycích. Ubytování jsme měli zajištěné (a zaplacené) na další dvě noci v Tours, takže to znamenalo ještě jednu nechtěnou projížďku TGV Tours-Poitiers-Tours a hlavně půldenní ztrátu. Inu stane se.
Přílet do Poitiers jsme alespoň zužitkovali k prohlídce městečka. Slunečné počasí jsme z Londýna přivezli, s tím rozdílem, že teploměr ukazoval asi o 10st. více. Romantická procházka se tedy dělila na dva stavy - zpocená záda a lepící se, zatím suchá, košile - mokrá košile, lepící se na suchá záda. Až na tento drobný nedostatek ale musím říci, že Poitiers je velice roztomilé město, s několika kostelíky, velkou katedrálou, malebnými uličkami s hrázděnými domy a barevnými čarami po chodnících, které vás vším tím hezky provedou. Každopádně až vám uletí letadlo do Tours, nevěšte hlavu a rychle nasedněte do toho dalšího, směrujícího do Poitiers. Spojení mezi oběma městy je totiž přepychové a levné zároveň. TGV nejede ani hodinu a za cenu 10EUR nám to přišlo více než přívětivé. Večer jsme v Tours našli ještě rychle náš hotýlek a šli na kutě.
Druhý den jsme se probouzeli v útulném pokojíku s mramorovým krbem, starým nábytkem a hlavně nechrápajícími spolunocležníky (viz. hostel v Londýně). Ne opravdu, Hotel Vendome byla šťastná volba a vřele ho mohu doporučit. Jedna noc vyšla na 35EUR a to ne na osobu, ale pro oba. Na prohlídku památek jsem se vydali brzy zrána, protože já jsem se musel po obědě vrátit pro naše zapomenuté kufry zpět do Poitiers.
Tours je živé město s několika většími bulváry, náměstím s velkým množstvím restaurací, kostely, kostelíčky a jednou opravdu velkou gotickou katedrálou. Právě tento neskutečný počet chrámů člověka nutí zamyslet se nad povahou křesťanství ve středověku. To nebyl jen seznam přikázání a nedělní bohoslužby. Víra v Boha bylo vše a hlavně velká moc. Když ale přijdete k bělostné stavbě tyčící se do stometrové výšky, nezbývá vám nic jiného než smeknout a pokleknout před tou nádherou. Na člověka to zkrátka působí úplně stejně jako před staletími.
Cesta do Poitiers za našimi kufry proběhla už naštěstí bez problémů s celkovým účtem asi 35EUR. Ty jsem se jal okamžitě od slečny na přepážce vymáhat, ale byl jsem odkázán na centrálu Ryanairu v Dublinu (pozn. po dvou měsících jsme z nich dostali aspoň 20EUR). Do Tours jsem se vrátil ověnčen našimi zavazadly kolem páté odpoledne. Kufříky jsme rychle hodili na hotel a vyšli vstříc večernímu toulání.
Město na Loiře je jako stvořené pro romantické procházky. Opuštěné uličky a tajemná zákoutí se střídají s rušným životem na náměstí. To je poseto restauracemi, které jsou nalepené tak na sobě, že je člověk pozná snad jen podle jiných židlí. Když k tomu začali hrát ještě dva staří harmonikáři, nedalo se odolat a i my jsme usedli k slavnostní večeři. Po těch dvou dobrodružných dnech jsme si to myslím i zasloužili. Už po předkrmu jsme byli docela slušně najezení, pak ale následoval hlavní chod, sýry jsme už opravdu jen tak ochutnali a dezertem jsme tento krásný večer kolem půlnoci zakončili.
Třetího dne jsme si měli vyzvednout v jedenáct dopoledne auto, pobalit věci a vyjet vyrazit po zámcích na Loiře. Ten den jsme chtěli vidět Chenonceau, Amboise, Chaumont, Blois a hlavně Chambord a večer dojet v poklidu do Orléans. Další den náš itinerář hlásal Chartres a Rouen, potom Le Havre, pobřeží Normandie, Caen a přes Alencon zpátky na letiště v Tours.
Ulici, kde sídlila firma Budget, u které na nás čekal Renault Megane, jsem sice našel poměrně rychle, ale netušil, že má více než tři kilometry, takže zpátky na hotel jsem dojel už s hodinovým zpožděním. Autíčko bylo skvělé, najeto mělo 12km a s veškerými poplatky vyšlo na ty tři dny na 120EUR (více o půjčování auta zde).
První zastávka byla u zámku Amboise, kde svého času pobýval Leonardo da Vinci. My jsme se, hnáni hladem, do jeho komnat nepodívali a raději jsme rozdělali piknik u řeky. Další zastávkou byl vodní zámek Chenonceau. Ten patřil milence Jindřicha II., Dianě z Poitiers. Po smrti Jindřicha ji ale jeho žena, travička Kateřina Medicejská, vyhnala. Z dalších zajímavých osobností tam pobývali Marie Stuartovna, Jean-Jacques Rousseau nebo Voltaire.
