Do jižní Francie jsme vyjeli půjčeným autíčkem od Costa Brava ve Španělsku. První den jsme chtěli dojet do Avignonu, tedy něco kolem 350km, přes francouzská města Perpignan, Narbonne, Monpellier a Nimes. Říkali jsme si, že se všude zastavíme tak na hodinku, dvě a večer ještě projdeme v noci Avignon. No lehce jsme se přepočítali, protože už v Perpignanu jsme strávili více než tři hodiny. To městečko je tak kouzelné - úzké špinavé uličky se střídají s širokými bulváry, nikdo nerozumí anglicky, no prostě nádhera. Narbonne jsme proto museli jenom profičet a rychle upalovat do Montpellier. Tady zase mají nebývale rušné centrum, krásnou katedrálu a hodně drahých obchůdků. Když se začalo stmívat, práskli jsme opět do koní a namířili směr Avignon, kde jsme měli nocleh. Hotel la Regina je v samotném centru na hlavní tepně - Rue de la République. Pokojíky čisté, s vlastní sprchou, pro dva, takže jsme si užili noc bez chrápání a nad 45EUR i s překvapivě bohatou snídaní jsme jenom kroutili hlavou. V noci jsme ještě vyšli na chvilku ven, udělali pár fotek a šli na kutě.
Ráno dalšího dne jsme začali brzy, protože jsme chtěli stihnout projít papežské paláce a aspoň kousek města. Ve dvanáct nás totiž samozřejmě vyprovodili z hotelu. Paláce stojí určitě za to, lístek je od 6-15EUR, podle toho, co všechno chcete vidět. Pozor ale, je opravdu na co koukat, takže zbytečně moc nepřeceňujte svého po historii dychtivšího ducha a spokojte se s nějakou kratší trasou jako my. Stejně vám méně než dvě hodinky nebudou stačit.
Po obědě jsme vydali opět na cestu, zpátky přes Nimes a Montpellier do Carcassonne. Nejdříve jsme měli v úmyslu zajet ještě do Marseille, ale nakonec jsme to z časových důvodů zavrhli a raději se šli podívat na Pont du Gard (římský most), který byl téměř po cestě. V Nimes jsme posvačili, udělali další fotky, zašli do kostela, zkouskli místní Koloseum a tentokráte už raději po placené dálnici vyrazili do Carcassonne.
O noclehu na tuto noc jsme toho moc nevěděl, jen že by měl být v městečku Prexian asi 10km jižně od Carcassonne. Vesnička to byla vskutku malinkatá, na kopečku, s kostelíčkem a pár domky. I tak jsme tam toho večera pobíhali asi hodinu, než jsme našli kýženou cedulku - Sidsmums Hostel. Uvítal nás chlapík, který mluvil nápadně dobře anglicky, podle čehož jsme správně usoudili, že asi nebude Francouz. Hostel to byl netradiční, spíše taková chaloupka pro rodinky s dětmi. Velká kuchyně, kde člověk najde všechno od zapomenutých sardinek až po ubrousek, aby večeři mohl zakončit opravdu kulturně. Úkol pro tento večer zněl jasně: najít nějaký obchod, kde by nám ještě v devět hodin prodali něco těstovin, omáčku a víno. Potom to rychle všechno uvařit, protože jsme jaksi viděli hladem za roh. Jak se ukázalo, byly naše představy lehce naivní a po hodince, za kterou jsme sice poznali dokonale noční život v Carcassonne jsme nenašli nic. Až když jsme otáčeli auto, ve snaze najít cestu zpět, se na nás štěstí usmálo a my dostali v nějaké večerce vše, po čem naše žaludky prahly. I když za ceny, které bych se nebál nazvat drahotou.
Další den ráno jsme zašli nakoupit horké bagety do pekárny a po klasické francouzské snídani se rozloučili se psem Georgem a kocourem Jimem a jeli zase dál. Museli jsme se trochu více ošatit, protože tento den jsme měli přejet Pyreneje, zastavit se aspoň na chviličku v Andoře a sjet zpátky dolů do Barcelony. Do oběda jsme se ještě potkloukali hradem Carcassone, který vypadá skutečně jako z pohádky. Věžičky, nádvoří, padací mosty, inu tradice je tradice. Kolem oběda jsme zase naskákali do auta vyrazili směr jih, Andorra Villa. O tom ale tady.
