Na konci léta 2004 jsme se společně s mojí přítelkyní vydali na soukromý poznávací zájezd kouskem Evropy (Berlín, Londýn, zámky na Loiře a Normandie).
Z mého studijního působiště Drážďan jsme vyrazili 26.srpna nejdříve do Berlína. Hned první přesun jsme si mohli zapsat do pomyslného deníčku zážitků. Ve snaze ušetřit a nedat vydělat německým drahám jsme zvolili spolujízdu, v naivní víře, že nás sveze nějaký gentleman v Mercedesu. Realita byla ale drobátko jiná, jelikož gentleman nebyl jeden, ale hnedle sedm a to ještě hezky urostlých z nejmenované části střední Afriky. Ford Transit měl co dělat, aby se vůbec rozjel. Nakonec se ale podařilo a my si mohli celou cestu užívat se skrčenýma nohama, pod kterýma nám pospával psí bumbrlíček (kolem 60kg).
Protože jsme z Drážďan vyrazili už kolem půl osmé ráno, Berlín nás přivítal snad něco po desáté. Dvě tuny batožiny jsme elegantně naložili do metra a nechali se odvézt do hostelu. Ten sice nebyl úplně v centru, ale to bylo snad jediné, co se mu dalo vytknout. Hlavně nás překvapila více než slušná snídaně (což u hostelů za 12EUR na noc opravdu není standard). Takže pro potencionální cestovatele do medvědího města, mrkněte na Meininger City Hostel.
Berlín je město ještě stále rozdělené na dvě části. I když se oranžový panáčci se sbíječkami na východě snaží jak mohou, východ a západ poznáte na první pohled. Přeci jenom to bylo skoro čtyřicet let. První den jsme prochodili centrum křížem krážem, k vidění je toho nepřeberně (hlavně úžasná architektura), takže je zbytečné popisovat, kde a co nepřehlédnout.
Druhý den jsme si museli lehce přivstat (budíček v 5.00 asi není pro dovolenou to pravé ořechové). Když ale člověk chce vidět světoznámou výstavu MOMA (Museum of Modern Art, New York), jejíž brány se každodenně otevíraly v osm ráno, tak mu nic jiného nezbude. I tak jsme se něco před šestou postavili do fronty, jen pár metrů od vchodu, bohužel zástup lidí již jednou obkroužil celou budovu a my tedy sice stáli takřka u dveří, ale se ztrátou 360° :-) Toto raní příkoří za to ale stálo. Tak dokonalý přehled moderního výtvarného umění se asi nikde jinde na světě než v New Yorku nevyskytuje a my měli to štěstí, že kvůli rekonstrukci newyorské budovy byla celé výstava na sedm měsíců přesunuta právě do Berlína. Odpoledne jsme se ještě chvíli povozili metrem, zajeli se podívat na berlínskou zeď a šli na kutě.
Třetí den jsme vstávali, aby se to nepletlo, opět brzy, protože jsme museli stihnout letadélko káně z letiště Schönfeld do Londýna. Na Berlínu je příjemné, že všechna tři letiště, které tam mají jsou dosažitelné MHD a člověk tak nemusí připlácet za různé Bus Shuttle nebo taxíky. Na snídani jsme přicházeli s úderem sedmé v domnění, že budeme dozajista první, něco do sebe "natlačíme" a za dvacet minut popadneme kufry a trádá pryč. Bohužel stejné úmysly měl i autobus bratrů ze Sovětského svazu, kteří skvělou disciplinovaností a smyslem pro organizaci, dokonale ucpali všechny přístupové cesty a my byli rádi, že jsme se ze snídaně vůbec prodrali a na prázdný žaludek se snažili rychle zapomenout. O tom, jak to bylo dál v Londýně se dočtete tady.
