Když pominu jeden a půl roku stráveného ve školce, začala má vzdělávací pouť na Základní škole Vejrostova 1, kde jsem pod vedením soudružky učitelky Neuwirthové strávil první dva roky, které mě měly uvést do světa kulturních lidí. Drobný zádrhel avšak nastal v tom, že soudružka nemluvila plynně mým mateřským jazykem, což hodinám češtiny zrovna neprospívalo. Dělení slov jako ko-či-čka nebo ba-bi-čka, když se nevejdou na řádek, jsme tedy sypali z rukávu, až se rodičovstvo nestačilo divit (pozn. tímto se snažím omluvit všechny gramatické chyby na těchto stránkách). Další slabou stránkou této pedagožky byla matematika. Velmi dobře si pamatuji na čtyřku z druhé třídy, kterou jsem obdržel za to, že se mi mé dvě různoběžky neprotínaly už na papíře, ale asi až 20cm vedle, což podle ní bylo v rozporu s úlohou: narýsujte dvě různoběžky… Nebudu se již těmto dvěma úvodním, poměrně smutným rokům dále věnovat. Co si pamatuji, vše završil můj drahý táta, který na třídní schůzce prohlásil, aby nás soudružka učitelka raději nic neučila, že jsme přece chytré děti a ve třetí třídě vše jistě dohoníme. Tím byl můj osud na tomto ústavě završen.