Moje další studijní cesty vedly trochu blížeji České Republice a protože jsem věděl, že v ní již studijně pokračovat nechci, padl můj zájem na Německo. Deutscher Akademischer Austausch Dienst je největší stipendijní organizace našich západních sousedů. Získat královské stipendium mi přišlo, přes všechny ty dny a týdny vyřizování, jako poměrně snadné a mohu toto snažení jen vřele doporučit.

Byl jsem přijat na osm vysokých škol roztroušených po celém Německu od Chemnitz až po Cáchy. Nakonec, hlavně díky blízkosti českých hranic, ale také pro svoji vynikající úroveň univerzity, zvítězily Drážďany. Stipendium jsem získal na dvouletý Master program, tedy tři semestry studia a jeden pro praktikum a diplomovou práci.

Hned v úvodu jsem měl neskutečné štěstí při výběru ubytování. Na to, že koleje mohou vypadat taky trochu jinak, než ty známé koleje české, jsem si zvyknul už ve Finsku, ale co přišlo v Drážďanech jsem opravdu nečekal. Nádherný, právě zrekonstruovaný, mezonetový byt s obrovskou kuchyní, třemi koupelnami a pěti toaletami je pro sedm lidí myslím docela luxus. Co by to ale bylo platné, kdyby člověk neměl štěstí na spolubydlící. I to jsem ale měl :-)

Prvních pár týdnů ve škole jsme se snažil hlavně oprášit němčinu. Šlo to překvapivě rychle, protože "přednáškový jazyk" je poměrně jednoduchý a vyžaduje minimální slovní zásobu. A hlavně, na technice je spíše důležité jak to funguje, zbytek už člověk nějak rukama, nohama popíše.

Na TU-Dresden se snaží z každého vychovat "inženýra". Tedy člověka, který bude v budoucnu tvořit, vymýšlet nové, lepší postupy, atd.… Od toho se také odvíjel celkový charakter výuky. Hodně praktik (laboratoří), exkurzí, přednášek od lidí z průmyslu… jednoduše řečeno se člověk nějak sám přirozeně do svého oboru vžije.

Většina kolegů tu brala studium velice vážně a neexistovalo, aby někdo nepřišel na přednášku, jen kvůli tomu, že se mu "nechtělo" (zaspání je omluva mnohem lepší, hlavně když je třeba půl čtvrté odpoledne :-) Tuto vážnost ostatně dotvářeli i samotní profesoři. Ti chodili zásadně v obleku a bylo na nich na první pohled vidět, že vědí, o čem mluví. Je to dáno hlavně tím, že většina z nich přichází do školy až po 10-15letech praxe.

Dalším velkým rozdílem mezi VUT v Brně a TU-Dresden je výzkum. Doma jsem se setkal spíše jen s žadoněním u velkých firem, aby také něco přispěly a "vrátily" své alma mater. Naopak v Německu je univerzita naprosto rovnocenným partnerem s levnou pracovní silou (student je vždy levnější než zaměstnanec s diplomem), která se podílí na základním výzkumu dokonce ve větší míře než komerční sektor. Každá diplomka a disertační práce má nějaký smysl a není jen stovkou stránek, které nikdo stejně nečte.

Po třech semestrech, v zimě 2005, jsem tu šťastně ukončil veškeré své vysokoškolské vzdělávání a začal se připravovat na odjezd. A kam že to vlastně? Do Šanghaje :-) Právě tam jsem totiž získal půlroční stáž u jedné německé firmy. Jak dojedu zpátky, tak napíši jen něco jako Master Thesis a budu hotov.