Mojí třetí vzdělávací institucí se stalo klasické gymnázium Slovanské náměstí 7. V té době se nebojím tvrdit jedna z nejlepších jazykových škol v Brně. Moje štěstí bylo o to větší, že se naší třídní profesorkou stala Dr. Jiřina Barnettová, dokonalá dáma, skvělá angličtinářka a jak jsem později mohl zjistit, i krásný člověk. Mučila nás při zkoušení, trápila svými proslovy o slušném chování, projevovala hořkou krutost při neomlouvání zameškaných hodin… za to všechno jsem ji vděčný, za to všechno si jí vážím, za to všechno ji ctím. Omluvte prosím moji neskromnost, ale cítím, že ona ve mě našla a svými nesčetnými lekcemi života udělala gentlemana.

Učitelský sbor ale skýtal celou řadu dalších osobností, uvedu jich pro zasvěcené jen několik - fyzika Miroslav Šulc, matematika Jiří Dittrich, čeština Eleonora Jeřábková, chemie František Chládek, zeměpis Hana Zavadilová či biologie Iva Kubištová.

V těchto letech, kdy by měl člověk projevovat všechny známky opravdové puberty u mě nastal spíše pravý opak a namísto nezkrotného dítka jsem se uzavřel do sebe. Svůj čas jsem doslova "prohrával" na počítači, nesnažil jsem se bohužel nic hledat, nic moc poznávat. Alespoň jsem k angličtině a němčině přidal ještě základy španělštiny, ale to bylo tak vše. Sice jsem stále patřil k nejlepším ze třídy, ale to bylo myslím jen na papíře. Během čtyřech let na tomto ústavě jsem pochopil, že jedinou přihlášku na vysokou školu, kterou budu dávat, bude ta na VUT v Brně. Moje úspěchy na poli matematickém či fyzikálním tomu jedině napomáhaly a nezájem, který jsem v té době vedl ke všem ostatním předmětům mi snad ani jinou možnost nedával (asi by se hodilo dodat, že oba dva rodičové i moje starší sestra VUT úspěšně prošli.)