Snad asi každý si dnes uvědomuje, že nabývání nových vědomostí se stává důležitějším než kdykoli předtím. Odpovídající znalosti hrají rozhodující roli v získávání zaměstnání, navazování nových kontaktů, zkrátka se stávají tou největší výhodou, kterou oproti ostatním můžeme získat. Tohoto faktu si je ale vědomo čím dál tím více lidí, takže nám nezbývá nic jiného, než se stále víc a víc ohánět, abychom měli aspoň trochu "navrch". Naštěstí nám poslední desetiletí přineslo naprosto nové zdroje a možnosti, odkud můžeme nové informace čerpat. Tím zůstává celý proces učení zhruba stejně náročným jako v minulosti (jinými slovy; učit se musíme více, ale máme to zase jednodušší :-)
Když pominu kapitolu celoživotního vzdělávání, které je ale podle mě nesmírně důležité a zaměřím se pouze na "klasické" studium, tedy ono chození do školy, zůstane mi stále nesmírně velký prostor, kde se dá mnohé získat, ale bohužel i strašně moc ztratit.
To, že děti a mladí lidé chodí do školy, zatímco jejich rodiče do zaměstnání, bereme od dob Marie Terezie jako samozřejmost. Uvědomujeme si ale opravdu kolik času a energie vlastně tímto směrem investujeme? Jsou to závratná čísla a proto určitě stojí za to vybírat. Je totiž nesmírná škoda, když rodiče nevěnují výběru školy pro svoji malou ratolest dostatek času. Všichni učitelé nejsou stejní a devět let, nebo kolik roků dnes povinná školní docházka trvá, je opravdu příliš mnoho, než abychom bezhlavě spoléhali na to, že to "nějak" dopadne.
Stejně tak je tomu ale i později. Když se ptám teenagerů, proč chodí do školy, co jim to dává, většinou jen pokrčí rameny. V lepším případě zahuhlají něco o rodičích a dobrých známkách (mluvím jako starý pantáta, že? :-) A já se ptám: je opravdu bezpodmínečně nutné si tímto náctiletým tápáním projít? Nebo lze na sobě začít pracovat dříve. Myslím, že tato otázka patří moudrým rodičům, kteří by měli najít cestu (a hlavně čas), jak se svým potomkem v této době promluvit a pomoci mu "najít sám sebe".
Těm, kteří vysedávání v lavicích nemají stále ještě dost, potom poslouží vysoká škola. Tam už se zachází se studenty jako se zodpovědnými lidmi a očekává se, že si budou této zodpovědnosti sami vědomi. Bohužel nejsem zcela přesvědčen, že tomu takto opravdu je. Poznal jsem mnoho lidí kolem dvaceti let, kteří naprosto bezhlavě ztráceli svůj nejlepší čas. Chtěli, aby se k nim ostatní chovali jako k dospělým, sami ale zůstávali stále dětmi. Na druhé straně ale znám několik lidiček v tomto věku, kteří se chopili své zodpovědnosti, znají svůj cíl a jdu za ním. Právě tato zodpovědnost a cíl, podle mého názoru, rozděluje děti od dospělých (proto si také myslím, že mnoho tvz. dospělých dospělými není). Pokud teď jen kroutíte hlavou nad tím, že jsem v tomto odstavci použil slovo "zodpovědnost" celkem čtyřikrát, věřte, že se tak stalo zcela záměrně. Právě o ní totiž vzdělávání je.
