Finsko mě uvítalo nádherným slunečným létem, plným všech odstínů zelené, modré, žluté. Větříkem foukajícím lehce od moře, nádhernými východy a ještě krásnějšími západy slunce… ale hlavně - skvělými lidmi.

První měsíc jsem strávil na University of Lappland ve městě Rovaniemi na polárním kruhu. Byl to opravdu zvláštní měsíc, procházel jsem tenkrát velmi těžkým životním údobím a myslím, že ten božský klid mi dodával spoustu sil. A ještě něco mi dal… Puhutko Suomea? Joo, hyvin. Mluvíte finsky? Dobře...

Na konci srpna roku 2002 mě unášel noční vlak zpět 900km na jih do města, které se mělo stát na rok mým novým domovem, totiž do Helsinek. Všechno bylo oproti VUT v Brně jiné. Dobře jsem věděl, že Helsinki University of Technology je jednou z nejlepších technických škol v Evropě, ale takový rozdíl jsem opravdu nečekal.

Pravidlo číslo jedna zní: všichni umějí anglicky. Zadruhé: Člověk se učí věci, které může okamžitě použít. Vždy na konci přednášky, ať už byla z čehokoliv, jsem měl pocit vnitřní bohatosti, síly, chuti jít dál. Zatřetí: Ve Finsku je mnohem více slušných lidí než doma a se slušnými lidmi se mi dobře žije.

Studoval jsem i třináct hodin denně, třetinu kurzů na elektrotechnice, druhou třetinu na podnikovém managementu a poslední na ústavu jazyků. Rostl jsem každým dnem, každým dnem jsem byl silnější a cílevědomější. Za dva semestry jsem se naučil o mnoho více, než za tři dlouhé roky na VUT.

Svět měl řád, rytmus, dny práce a dřiny střídaly i krátké chvíle odpočinku a procházek podél pobřeží. Mnozí by mohli říci, že jsem promarnil ten rok, nestihl získat desítky přátel, nepoznal dokonale kulturu země. Ti všichni se však mílí. Ve Finsku jsem prožil pohádkový rok a znalosti, které jsem tam získal mi slouží a budou sloužit až do smrti.