Volby nedopadly pro nikoho dobře. Dokonce ani KSČM, která se vždy mohla radovat, když se věci nedařily, si dnes příliš nevíská; i ona totiž ztratila.

Již dva měsíce se vedou diskuze na téma, jak z oné povolební šlamastiky ven. Dovolil bych si tvrdit, že bez změny volebního zákona to nepůjde. Společnost je totiž rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, které hají zcela opačné zájmy a vytvořit vládu se silným mandátem je již osm let takřka nemožné.

Na stole leží myšlenky opětovně smazat většinové prvky a pomoci tak Zeleným a KDU-ČSL, nebo naopak dalším posílením těchto většinových prvků, malé strany zcela vyřadit. Další nápady hovoří o bonusu pro vítěze, nebo zvýšení 5% hranice vstupu do poslanecké sněmovny… zkrátka nápadů mnoho.

Já jsem při úvahách o samotné logice volených zástupců, kteří poté rozhodují o našich financích, došel k jednoznačnému závěru. Podívejme se nejprve, jak vypadá situace nyní. Ten, kdo je na podpoře a práci se vyhýbá jako čert kříži, asi nebude volit strany pravicové, proklamující – bez práce nejsou koláče. Nutno podotkout, že tito jedinci si dlouhou chvíli krátí především tvorbou dalších rodinných příslušníků, čímž si poměrně slušně zvyšují životní úroveň (díky skvěle nastavenému sociálnímu systému). Ovšem na úkor koho? On totiž stát nic nezaplatí, od platů, důchodů až přes podporu v nezaměstanosti. Vše zaplatí nějaký ten blázen, který se dře od rána do večera a stát mu potom za odměnu vezme, a „solidárně“ přerozdělí, bratru 50% z toho, co svojí prací vytvořil. Výsledek? Nemakačenko se směje a tomu poctivci nezbývá, než aby přijmul svůj úděl. Každé čtyři roky se potkají u voleb a volí tak, aby se měli sami lépe. První levici, druhý pravici. A já se ptám, nedošlo to už trochu daleko? Neparazituje dnes už 60% populace na těch zbylých 40%? Můžeme krásně volat, budujte si socialismus, ale ne za naše peníze, ale co je nám to platné, když nás potom přehlasují?

Nabízí se jediné možné a naprosto logické řešení. Poměrná hodnota volebního hlasu musí být vztažena na výši daní (absolutní částka, nikoli relativní procento), kterou daný občan do státní pokladny odvádí a o které může současně, zkrze svého voleného zástupce, rozhodovat. Netvrdím, že by měla existovat čistá přímá úměra mezi výší odvedené daně a hodnotou volebního hlasu, ale alespoň nějaké, řekněme regresivní zohlednění by fungovat mělo. Potom by se totiž jasně ukázalo, jaká strana má voliče, kteří této zemi něco přinášejí a která má jen ty, kteří ji vyžírají.

Jest to myšlenka možná trochu utopická, ale po delším přemýšlení se mi jeví jako zcela legitimní.

Snad ještě jednu poznámku na závěr. Tento systém by také dokázal, že lidé schopní a bohatí mohou být zároveň solidární s nemohoucími či přestárlými. Jsem si zcela jist, že by se žádné štěpení společnosti nekonalo.