Asi nejlehčí z kapitol o víně, je o něm povídat. Pro člověka, který je extrovertní, rád vypráví a nemá úplně špatnou paměť, není těžké po přečtení několika článků či knih a absolvování pár degustací, hodiny bavit neodbornou společnost „zasvěceným“ povídáním o víně. Na druhou stranu nedej Pán Bůh, aby se v této společnosti vyskytl opravdový odborník.
Pokud jste se dostali do stádia, kdy už téměř bez chyb rozlišujete víno červené a bílé, přichází ten správný okamžik proniknout do tajemství zahalující další dělení vín. Ono není úplně špatné vědět, co vlastně na té či oné etiketě stojí.
V zásadě existují dvě kritéria, podle kterých se vína dělí:
- stupeň vyzrálosti, cukernatost, hroznů (Německo, Rakousko, ČR)
- kvalita polohy vinice, ze které jsou sklizeny hrozny určené pro výrobu vína (Francie, Itálie, Španělsko)
Další podmínky, které se týkají pouze kvalitativně vyšších kategorií vína, jsou:
- splnění předem určeného limitu (regulace úrody) pro množství vína vyrobeného z 1 ha (Francie, Itálie, Španělsko)
- zařazení vína do dané kategorie nezávislou komisí, na základě smyslového posouzení kvality předmětného vína (Německo, Rakousko, ČR)
Víno nejnižší kategorie bývá ve většině zemí zpravidla označováno jako víno stolní (Tafelwein, Vin de Table, Vino da Tavola). Pro další vyšší kategorie vín jsou již v různých zemích používána různá kritéria, a proto je i zobecnění kategorizace vín velmi složité. Bude tedy jednodušší podívat se na každý stát podrobněji zvlášť.