JAKOU KARTU VLASTNĚ MÁM?
Debetní karty (debit cards) jsou pevně svázány s běžným účtem. Jejich použitím, ať jde o platbu u obchodníka anebo výběr z bankomatu, čerpáte své peníze uložené na bankovním kontu. Poté, co jste kartou provedli nějakou transkaci, odečte banka příslušnou sumu z vašeho účtu. U elektronických karet (viz. text níže) trvá zúčtování maximálně několik dní, u embosovaných i více jak týden.
Kreditní karty (credit cards) znamenají nákup na úvěr. Karta není napojena na váš běžný účet, ale na účet úvěrový. Každá transakce s kartou znamená čerpání úvěru od banky. Ten pak musíte v dohodnutém termínu splatit. Na rozdíl od debetních karet je při vydání kreditní karty zjišťována způsobilost klienta splatit budoucí úvěr (tzv. credit scoring). Při tomto posouzení se jako jeden z hlavních ukazatelů bere čistý měsíční příjem žadatele.
Charge karty (charge cards) fungují obdobně jako karty kreditní s tím rozdílem, že vám banka na konci měsíce sestaví vyúčtování všech transakcí kartou. Vy pak musíte celý dluh jednorázově splatit v dohodnutém termínu, zpravidla do konce následujícího měsíce. Z čerpané částky vám není účtován žádný úrok.
Nákupní úvěrové karty jsou vlastně kreditními kartami vydávanými nebankovními institucemi. Od svých bankovních sester se liší hlavně v ceně karty, výši úročení a omezené použitelnosti. Patří sem OK karta, YES karta a Aura karta.
ELEKTRONICKÁ NEBO EMBOSOVANÁ
Elektronické karty jsou nejrozšířenějším typem karet u nás. Do této skupiny patří karty VISA Electron či Maestro. Jsou použitelné pouze pro transakce, které jsou online ověřeny v kartovém centru, tedy pro výběry z bankomatů a platby u obchodníků disponujících elektronickým platebním terminálem. Výhodou tohoto typu karet je nízká cena (zpravidla do 300 korun ročně), nízké poplatky za blokaci ztracené či odcizené karty a téměř nulová možnost zneužití zablokované karty. Základní nevýhodou je pak jejich omezená použitelnost - například v České republice s nimi zaplatíte pouze u poloviny obchodníků přijímajících karty.
Embosované karty poznáte podle toho, že mají veškeré údaje (číslo karty, majitel, platnost apod.) plasticky vyraženy. To umožňuje jejich použití i u obchodníků, kteří nemají elektronický terminál, ale pouze tzv. žehličku (imprinter). Platba probíhá tak, že obchodník vloží kartu do imprinteru a otiskne veškeré údaje z karty na účet, který pak zákazník podepíše. Každý obchod má nastaven tzv. floor limit, neboli výši útraty, kterou mohou jeho zákazníci provést kartou bez nutnosti platbu ověřit telefonem. Platby nad tento limit musí obchodník telefonicky ověřit. Embosované karty jsou lze použít na více místech než karty elekronické. Daní za tuto výhodu je ale vyšší cena za vydání, vedení či blokaci (resp. stoplistaci) karty a jistá možnost zneužití karty i po nahlášení její ztráty či odcizení.
TECHNOLOGIE
Magnetický proužek je umístěn na zadní straně karty. Jsou na něm uloženy údaje o kartě a jejím držiteli, které jsou nutné pro provedení dané platby či výběru z bankomatu. Magnetický proužek neumožňuje tak vysoké zabezpečení uložených dat jako čip, proto na něm není uložen PIN.
Čipová technologie je například ve Francii úspěšně využívána už od devadesátých let. Celosvětová migrace na čip probíhá v těchto letech. Do roku 2005 by měly být všechny elektronické karty vybaveny čipem, u embosovaných bude přechod trvat o několik let déle. Čip umožňuje díky vyššímu zabezpečení (využívajícímu dynamické šifrovací algoritmy) uložení PINu a nasazení karet pro elektronické transakce bez nutnosti ověření v centru (tzv. offline transakce).
Hybridní karty obsahují jak magnetický proužek, tak i čip. Toto řešení se používá hlavně v době přechodu z jedné technologie na druhou. V následujících letech bude většina karet vydávána jako hybridní.
Virtuální karty nejsou nic jiného, než šestnáct čísel na papíře, kontrolní třímístní CVV a platnost karty. Právě toto vám totiž stačí k placení na internetu. Nikde jinde sice s takovouto "kartou" nezaplatíte, ale zato vás její přiřazení k účtu vyjde na pár korun (většinou do 100Kč ročně).
